Hlubokomořský rejnok trnitý (Bathyraja spinosissima, angl. Pacific white skate) využívá tepla hydrotermálních průduchů pro rychlejší líhnutí potomstva. Žije v jihovýchodním Pacifiku v hloubkách mezi 800 a 3.000 metry, kde je voda velmi studená. Jde o nejhlouběji žijícího rejnoka (rod Bathyraja, třída Chondrichthyes - paryby). Oceánologové z Charles Darwin Research Station na Galapágách pomocí dálkově řízeného ponorného robota zjistili, že svá vajíčka klade do blízkosti podmořských hydrotermálních ventilů, kde je voda výrazně teplejší. Podstatně tím urychlí líhnutí, na které by si jinak počkal údajně až čtyři roky.
Na videu postupně shlédneme zapouzdřená vajíčka rejnoka trnitého, nezřetelně i rejnoka samého, rameno robota při jejich sběru a nakonec i samotný hydrotermální průduch chrlící přehřátý přesycený vodní roztok s teplotou až 400 oC. Zkoumaná lokalita leží 45 km severně od malého odlehlého galapážského ostrova Darwin.
Náš výzkum je jeden z mála, který odhaluje přímé spojení mezi prostředním hydrotermálního průduchu a tvory, kteří většinu života prožívají jinde,“ vysvětluje prof.Charles Fisher z Pennsylvania State University. Podle dosavadních znalostí geotermální energie k ohřevu nakladených vajíček využívá z obratlovců ještě vzácný pták tabon Pritchardův (Megapodius pritchardii, angl. Tongan megapode) žijící pouze na pacifickém ostrově Tonga. Samice snáší do sopečného popela ročně 12-16 vajec, z nichž se do 50 až 80 dní vylíhnou soběstačná mláďata. Geotermální energii využíval obdobně i vyhynulí křídoví sauropodi hnízdící v oblasti dnešní Sanagasty v argentinské provincii La Rioja.
